Karel Gut
Narozen 16. 9. 1927 v Uhříněvsi, zemřel 6. 1. 2013
Jedna z nejvýznamnějších osobností československého a českého hokeje. Byl vynikajícím hráčem, obráncem na evropské i světové úrovni. Jeho velkou předností byla taktická vyspělost s mimořádnou ambicí pro vývoj následující situace. Často se zapojoval do útoku, a proto také nastřílel hodně branek. Hrál také velmi dobře kopanou i pozemní hokej. Začínal v Uhříněvsi, na vojně, v letech 1949 – 1951 hrál v ATK Praha. V letech 1951 – 1953 nastupoval za Tatru Smíchov a nejvíce sezon za Spartu Praha, kde hrál v letech 1953 – 1964. V lize hrál 14 sezon, 263 utkání a 90 gólů. Se Spartou byl mistrem ČSR v roce 1954. Zúčastnil se devíti MS v letech 1952 – 1960, t toho 3x ZOH (1952, 1956, 1960), vždy jako kapitán národního týmu. Nejlepším obráncem byl vyhlášen na MS 1955, v reprezentaci sehrál 114 utkání a vstřelil 34 branek, nejčastěji spolu s Františkem Tikalem.
Hned po skončení hráčské kariéry začal trenérskou práci. Ve Spartě Praha 1964 – 1967 a znovu 1972 – 1973, třikrát působil v EV Landshut v SRN (1967 – 1970, 1820 – 1983 a 1989 – 1992). Mistrem Německa 2x v letech 1967 a 1983. Trénoval B tým 1970 – 1972 a na MEJ získal 3. místo ve Švédsku v roce 1972.
Vrcholem jeho trenérské práce bylo působení v A týmu ČSSR v letech 1973 – 1979 se ziskem 2 titulů MS, 1976 v Katovicích a 1977 ve Vídni. A stříbrná medaile na ZOH 1976 v Insbrucku. V sezoně 1979 – 1980 spolupracoval s Luďkem Bukačem a Stanislavem Neveselým.
Významná jsou i jeho působení v roli ústředního trenéra svazu v letech 1973 – 1980 a 1983 – 1989, stejně tak ve funkci předsedy svazu ledního hokeje v letech 1994 – 2004. To byla opravdu „zlatá éra“ českého hokeje, ozdobená 5 zlatými medailemi včetně té z Nagana z 18. ZOH.
Další jeho významnou prací je autorství a spoluautorství celé řady publikací věnujících se historii československého a českého hokeje.
V roce 1998 byl za své zásluhy uveden do síně slávy IHF.